Další klient s ADHD, kterému říkejme třeba Tomášek, si stěžoval na bolest pod uchem. Společně jsme podnikli terapeutickou Cestu, během níž Tomášek pronikl do svého ucha a zjistil, že tam vidí pracující otroky, a cítí bolest a nepříjemný pocit. Tento pocit měl prý den předtím, když se na chvíli ztratil od maminky v nákupním centru.

U ohně v této cestě přivítal své mladší já a předal mu balónky s odvahou, důvěrou, pozorností a schopností někoho oslovit, aby zavolal mamince. Mladší já se vrátilo na plátno, podívalo se po nákupáku a našlo maminku. Když jsme se znovu podívali do ucha, stále to bolelo, ale Tomášek si vzpomněl na situaci, kdy byla maminka na něj naštvaná, cítil se provinile a snažil se „potrestat“ se tím, že omezil kyslík. Nakonec jsme se vyřešili, on si „nadechl“ „100x lásku“ a promluvil s maminkou, která mu odpověděla taky láskou a omluvou. Přišla společná láska a objetí.

Když jsme se vrátili zpět do ucha, byli tam už jen „vojáci na stráži.“ Po dvou dnech ucho nebolelo vůbec. Terapie pomohla Tomáškovi vyrovnat se s emocemi, bolestí spojenou s dočasnou ztrátou i vztekem maminky, a tím i odstranit fyzickou bolest pod uchem. Opět úspěch.